Miloš Vizingr

Milan Vizingr, řidič č. 219

53 let

Začínal jako barman v exkluzivním podniku na Václavském náměstí, kam za komunismu chodívali zahraniční diplomaté, po revoluci provozoval vlastní restauraci a později u nás uspořádal několik ročníků mistrovství Evropy v billiáru. O tom všem by dnes mohl zákazníkům barvitě vyprávět Miloš Vizingr, který už pátým rokem jezdí nablýskaným Superbem v business třídě pro Modrého anděla.  

Ostatně vzhledem k tomu, že tenhle třiapadesátiletý elegán ovládá skvěle angličtinu, němčinu a zčásti i ruštinu a francouzštinu, dozvídají se o jeho zážitcích a příbězích města pražského často spíš cizinci. “Jako řidič musíte umět lidem poradit. Třeba loni jsem takhle vozil jednoho Američana a jeho manželku po obchodech s českým sklem. Dokonce jsme kvůli tomu byli dvakrát v Karlových Varech. Nakonec z něj vypadlo, že je spolumajitelem jedné z největších právnických kanceláří v New Yorku a sklem si chtěl ozdobit kancelář. Celkem ho stálo 800 tisíc korun,” vybavuje si Miloš Vizingr kuriozní příhodu.

Podobných zážitků s cizinci má ale díky své první pracovní štaci v baru Můstek v rukávu spoustu. Za komunismu to byl jeden z mála nočních barů v Praze, který byl otevřen do brzkého rána. Navíc se zde scházela lepší společnost: na perlivý sekt, což byla tehdy velká móda, nebo láhev skotské chodili hlavně diplomati z anglické a francouzské ambasády, které v roli hostů sledovali estébáci. “Nešlo o žádný levný bar a nedostal se tam kdekdo z ulice. Nahoru se jezdilo výtahem, u kterého stál portýr a vybíral si, koho pustí,” vzpomíná Miloš Vizingr. Po revoluci sem často zavítal i Václav Havel, nedaleko totiž sídlilo Občanské fórum. “Měli jsme letní terásku a protože můj bývalý spolužák byl v jeho ochrance, chodíval se sem Havel s kamarády  a občas i Dášou ‘zašít’,” vzpomíná, jak tehdy Havla rád obsluhoval. “Byl to úžasný člověk, takového prezidenta už mít nebudeme,” říká.

V baru ale Miloš Vizingr nezůstal, v roce 1993 se pustil do vlastního a kromě restaurace provozoval firmu na biliárové stoly. “Biliár je můj koníček, a tak se stalo, že jsem tu v roce 2001 jako předseda republikového biliárového svazu začal co dva roky pořádat mistrovství Evropy.” První se konalo v hotelu Pupp v Karlových Varech, kde hrálo šest set lidí, a poslední v libereckém Babylonu. Pak už na podobné věci nebyl kvůli práci čas, u gastronomie přesto nezůstal. “Když ze dne na den skončila anglická firma, kde jsem dělal provozního ředitele, rozhodl jsem se pro změnu a opustil kancelářskou židli. A zatím nelituju,” říká Modrý anděl číslo 219.

SaveSave